CESTA DO MNICHOVA NA VÝSTAVU A ZPĚT - 1. – 2.3.2008
Když do Čech do razila vichřice EMMA měli jsme zrovna spolu s Míšou vyrážet s našimi malamutími kluky Lupínem a Lakotou na výstavu do Mnichova. Malamuti se vystavovali v sobotu, tak jsme vyrazili ve 3 hodiny ráno k cíli. Silnice byly prázdné, vítr nám vál do zad, tak jsme za 4 hodiny byli pohodlně v Mnichově.Tím pohoda skončila a začala neúprosná realita.
Brány výstaviště – krásného Olympijského areálu – byly zavřené až na jeden vchod, zaparkovat se dalo nejblíže 4 bloky odsud. Že by byl označen vchod do haly, ani náhodou. Tak jsme s přepravkami a klecemi spolu s ostatními vystavovateli objížděli halu dokola a hledali vchod. Až se nám kolečka u přepravky utrhla...... Vchod jsme našli. Vchodů tam bylo spousta, ale na všech byly řetězy a zámky, nedej bože aby začalo hořet !
Malinký kruh určený pro Aljašské malamuty byl pro nás rozčarováním (i když jsme z výstav zvyklí na ledacos), uprostřed na betonovém sloupu tlampač, který neustále (i při posuzování), vyřvával „Achtung, achtung......“.
Kruh byl na ochozu, kde nás pořadatelé neustále vytlačovali od kruhů a chtěli udržovat „dálnici“ pro návštěvníky výstavy. Vystavující byli jako sardinky v krabičce. Při vyhlašování nástupu další třídy byl nadlidský úkol se do kruhu vůbec protlačit.
Šup, šup jednou jsme oběhli kruh, rozhodčí zvedl prsty 1, 2, 3 (nikdo nevěděl pro koho) a ven z kruhu.
Chudák jedna polská vystavovatelka s bílým AM byla stále vyhazována z kruhu ven, že samojedi nejsou. Standard zřejmě pan rozhodčí zcela neovládal.... Skončilo to stížností.
Výstava byla spíše o kšeftě a stánkařích než o výstavě a psech.
Byli jsme rádi, když jsme vyráželi domů. Při naší zpáteční cestě k autu se k nám seběhlo asi 30 japonských turistů a byli jsme atrakcí. Foťáky cvakaly a naši malamutí kluci se stali celebritami.
Nakonec Japonec........ :-)))
